stránky oblékají nový kabátek, omlouvám se za potenciální zmatek. :-)
Vítejte u mě!
Mé jméno je Bára a aktuálně působím jako:
TERAPEUT ZÁŽITKEM. Pro dospělé a dospívající od 15 let v individuální a skupinové terapii.
MEDIÁTOR. V párových a rodinných tématech.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ. Psychologie a komunikace v Domově Sv. Karla Boromejského v unikátním programu pro odsouzené ženy. Obecné, sociální, vývojové psychologie a komunikace na VOŠ v Plzni.
EXTERNÍ PORADENSKÝ PRACOVNÍK. Pro Domov Sv. Karla Boromejského v Praze.
BÝVALÝ EXTERNÍ PORADENSKÝ PRACOVNÍK. Pro Akademii múzických umění v Praze.
co vám aktuálně nabídnu
terapie pro dospívající a jejich rodiny
Když doma není dobře jednomu, nebude tam dobře ani ostatním. Někdy stačí velmi málo a jindy je potřeba jít hlouběji. Změna jistá v obou případech. Pracuji s dospívajícími od 15 let výš (možné indiv. výjimky).
individuální terapie
Ze všech stran jsou na nás chrleny mraky zaručených návodů, jak máme žít kvalitní a spokojený život. Jenže jsou univerzální. Duše není univerzální. Duše, stejně jako každý člověk na planetě je absolutně unikátní. A každá potřebuje něco jiného. Pro tu kvalitu. Pro tu spokojenost. Pojďme to společně hledat.
skupinová terapie zážitkem
Pravidelná setkávání v uzavřené skupině maximálně deseti členů. Individuální procesy podpořené vedením skrze prožitek umocněné skupinovými procesy. O skupině se nedá psát, skupina se musí zažít!
Kdo jsem já?
Přijde mi důležité vědět, ke komu se objednáváte. Tak naprosto upřímně a autenticky, tak jak je mým zvykem.
Jsem emocionální singlová manifestující generátorka, jsem 6/2, jsem Role Model se spoustou dilemat, tenhle život žiju. A miluju ho žít. Osciluji mezi přednášením, individuální terapií, párovým a rodinným poradenstvím, mediací a tvořením prožitkových programů pro skupiny. Baví mě to všechno. Potřebuju to dělat všechno. Zůstat pouze u jedné činnosti, rychle vyhořím.
Mám za sebou ve svých 33 letech tvrdou a v mnoha ohledech nekompromisní školu Života. Důvěrně znám úzkostné stavy i panické ataky. Zažila jsem frustraci z marné snahy udržet mladé nefunkční manželství, pocity absolutního selhání při krachu následujícího partnerského vztahu, i nekonečnou bolest při střídání malých dětí. Chápu, jaké to je se bytostně, existenciálně bát a jaké to je cítit beznaděj, že chcete až nebýt... Díky tomu všemu také dobře vím, že tím stěžejním v dobách nejtemnějších je, neocitnout se v nich sám. Mít podpůrný systém. Mít někoho, kdo tím těžkým s vámi projde a jen vás bude "nutit" jíst, pít, dýchat a... věřit. Věřit, že se tím vším dá projít a nezbláznit se. A nebo se i na chvílí zbláznit, ale pak žít dál. A dokonce v radosti! :-)